Obsah

Historie obce

První písemná zmínka                     Stará pečeť    
     Dějiny Málkovic
 
 
          Osada připomíná se ponejprv od r.1307. Tehdy jakýsi Hodislav z Málkovic jmenován je svědkem v listině r.1306 a r.1360 prodal Ješek z Málkovic Bolkovi z Kozojed v Málkovicích teď – jeden dvůr, 4 lány, krčmu, lázně a rybník. Bolek koupil ještě od Přibíka z Nitkovic 3 lány, týž však prodal r.1376 všechno Peškovi z Býkovic, který na to své manželce Dorotě 75 kop grošů a po třech letech své druhé manželce Zdeňce 100 hřiven upsal. Rytíř Franěk z Kunovic daroval již dříve díl dědiny klášteru Augustiánskému na Starém Brně, jemužto markrabě Jošt r. 1385 vložil do desek zemských. R.1391 koupil klášter od Peška z Býkovic 9 lánů, 3 dvorce, krčmu, lázně a rybník od Mikše z Nitkovic svobodný dvůr se 2 svobodnými a 2 poplatnými lány, jakož i vinný desátek, který sem náležel. Tím způsobem celá ves patřila tehdy klášteru Augustiánskému (Volný II. díl st.177)
            Po válce třicetileté měly Málkovice 5 lánů, 15 domů usedlých, 4 nově usedlé a starých zpustlých 18, rolí nově obdělaných: 33 měr II. třídy a 33 měr III. třídy polí starých, zanedbaných bylo 288 měr II. tř. a 288 III. tř.
            Původní obyvatelé Málkovic byli Němci. Tak připomíná se, že v letech 1667-79 osedlých bylo 19, z nichž bylo toliko 6 národnosti české, do roku 1790 přibylo 63% Čechů. Že dřívější obyvatelstvo bylo německé, tomu nasvědčují názvy polních tratí, jež po většině jsou původu německého jako: Langles, Šmóles, Broitles, Vürcles aj. O Málkovicích třeba připomenouti , že jinde – zejména na Hané neznají názvu „Německé“ nýbrž jmenují je „Bohaté Málkovice“. O původu tohoto pojmenování vypravuje se: V dřívějších dobách mívali Málkovští na polích i za velkého mokra – vždy pěknou a hojnou úrodu, jaké nebylo daleko široko. I chlubívali prý se tehdejší hospodáři, že mají doma v truhlách tolik peněz (renšťáků), že by mohli jimi střechy na svých domech pokrývati. ( N.B. záznam podle vyprávění zdejších stařečků – výměnkářů Fr. Hinšta a F. Adámka.)
            Před lety v Málkovicích často hořelo, některá stavení i třikráte v krátké době za sebou vyhořela. Zhoubný požár připomíná se dne 9. února 1836, kdy ve dvou hodinách vyhořelo 21 usedlostí a 4 stodoly. V roce 1831 byla v obci cholera, od 8. listopadu do 7. prosince zemřelo na choleru 35 osob a v roce 1851 vznikla opět a zemřelo 12 osob. V roce 1834 měly Málkovice 55 domů s 354 obyvateli, panský dvůr s ovčírnou a palírnou.
            Západně od Málkovic vypíná se znenáhla kopec Větrník (Povětrníky), odkud se otvírá oku pozorovatele pěkný rozhled: na jih zírá oko až ke kopcům Pálavským (lid je jmenuje Panenské vrchy) na severu bělá se Kopeček za Olomoucí a na východ posvátný Hostýn. Na Větrníkách rostou mnohé vzácné a léčivé byliny. (Zpráva tato opsána z konceptu r.1897 – kdy zaslána jako příspěvek do Vlastivědy moravské).
 
Změna názvu obce
 Německý název
            Zdejší občané těžce nesli, že obec má jméno Málkovice Německé, čímž též mnohých úštěpků od sousedů svých zakoušeli. Usneslo se tedy obecní zastupitelstvo požádati zemský výbor moravský o změnu názvu Německé v Bohaté, jak mezi lidem okolním skutečně se jmenují. Změna tato povolena a nazývají se tudíž Málkovice B., což značí Bohaté (min. výnos 14/IV.1920, č.266 s.b. z a.n.)
 
 
 
  znak      Zdůvodnění k návrhům znaku a vlajky obce
B o h a t é   M á l k o v i c e   ( okr.Vyškov )
 
                 První písemnou zmínku o existenci osady, ležící v údolí Málkovského potoka 4km severně od Bučovic, nacházíme v přídomku místního vladyky Hodislava z Málkovic, připomínaného v r.1307 (na jiném místě se ale uvádí až r.1349). Ves byla zprvu majetkově rozdělena. V r.1381 odkázal Franěk z Kunovic svůj díl Málkovic augustiniánskému klášteru u sv.Tomáše v Brně. Témuž klášteru odprodali své díly také Petr z Býkovic (1390) a synové Přibíka z Nitkovic (1410). Tak byly Málkovice (po třicetileté válce převážně německé - odtud přívlastek Německé, užívaný ještě před 1.světovou válkou, ač obyvatelstvo bylo již většinou české) zceleny v rukou jediné vrchnosti a augustiniánům náležely až do zániku patrimoniálního zřízení (dvůr velkostatku jim však patřil ještě po r.1848).
                Bohaté Málkovice byly vždy ryze zemědělskou osadou s velmi bonitní půdou a movitými sedláky (odtud přívlastek Bohaté). Významnější historické památky ve vsi nenajdeme. Zmínit lze jen památky místního významu, jako návesní zvonici a pozdně barokní boží muka na kopci u Málkovic. Výhradně zemědělský ráz dokládají také všechny tři známé historické pečeti Bohatých Málkovic. Nejstarší, doložená k r.1749 má v pečetním poli radlici a obilné snopy, opis Sigill der Gemein zu Reich Malcovicz, mladší se stejným motivem a opisem Sigill des Dorfs zu D.Malcowicz a nejmladší (asi již razítko) s pouhou radlicí a nápisem Obec Malkovic (srov.: Č.Kramoliš, Bučovský okres - VM, Brno1900, s.118).
 
                Záměrem autora návrhů nových obecních symbolů Bohatých Málkovic bylo především dosáhnout vhodného spojení připomínky zemědělství (zelená barva) s atributy, jež by prezentovaly jejich dlouhodobé majitele, brněnské augustiniány (žezlo, prostrčené korunou je narážkou na konventní pečeti kláštera, jimž dominuje postava Panny Marie s žezlem v pravici a Ježíškem v levé ruce). Žezlo a koruna jsou však také symbolem bohatství a moci a v návrzích proto plní navíc ještě roli tzv.mluvícího znamení. Čtveřice spojených lipových listů, vyrůstající z žezla, představují čtyři lípy, obklopující ještě v minulém století málkovickou boží muku (v lidovém podání rostly podobně jako na Buchlově kořeny vzhůru). Modrá, heraldicky levá polovina návrhů znaku i vlajky symbolizuje Málkovský potok, protékající obecním katastrem.
 Miroslav J. V.  P a v l ů     heraldik